Duben 2017

Bublina pohodlí

24. dubna 2017 v 12:17 | ShadowArtist |  Vyrobené
Je to naše komfortní zóna, říká se.
Neděláme nic navíc. Jen přežíváme. Oddalujeme důležité
A pak se divíme, že svět je nudný, šedivý. Smutný. Stresující.
Ale, co za tím stojí?
Více snahy? Více práce? Úsilí? Učení? Více zodpovědnosti?
A jak se dostat mimo bublinu?
Našla jsem jeden ze způsobů, jak to změnit.
Vyjít z té bubliny "neživota" a prožívat něco nového.
Skvělého.
A třeba i smysluplného.
A tak jsem vytvořila něco jako deník. Diář. Kronikář.
(Zatím vyšla jen zkušební verze, ale v rámci průzkumu ladím detaily.)
O co tedy jde?
Je to takový blok. Má cca 50 listů, z nichž 25 jsou volné strany. A druhá půlka patří pro diář na tento rok.
Tam, kde jsou listy čisté, si můžete psát svou kroniku. Svou knihu života.
Kdo jste. (jak se vidíte vy, a jak vaši blízcí.)
Vaše minulost (co jste dokázali, a co se nepovedlo).
Vaše přítomnost (co zrovna děláte, a jaký v tom vidíte smysl).
Vaše budoucnost (očekávání, sny a přání. Cíle a plány).
A do diáře patří úkoly a nezbytné činnosti.
Není to těžké.
Stačí se jen na chvíli zastavit. Zamyslet se (nad sebou, a to, co se nám děje)
a pár minut denně věnovat rituálu sebereflexe.
A jakmile to jednou dostanete na papír, budete to mít před očima, přijdete na odpověď ;)
Zkuste to a změňte všechno.
Třeba opustíte tu smutnou bublinu problémů a starostí, a budete mít vysněný život.
Stačí jen začít.
Protože vězte, nebo ne, pokud nezměníme sebe, ani situace kolem nás (ani naše vztahy) se nemohou změnit.

To, co jsme, to přitahujeme. ;)








Více zde: https://www.fler.cz/cip-cok

Hloupí a zamilovaní. Lidé

20. dubna 2017 v 0:37 | ShadowArtist |  Psané

Hloupí jsme nejednou všichni.

Hloupí jsme a naivní.

I milionkrát za život.

Myslíme si, že milujeme, ale ne vždy je v tom ta správná láska.

Proto je na světě tolik nešťastných lidí a tolik zla.

Když to neumíme rozeznat.

Neznáme sebe, ani ty, kvůli kterým trpíme.

____

Ale Lásky je mnoho podob.

Eros. Filos a Agápé.

Eros je oheň. Vášnivá, spalující a oslepující láska.

Až se probudíme, většinou pak vyprchá.

Filós je cennější. Je to láska našich přátel.

Těch, co znají nás - Naše anděly (to dobré v nás) i démony (chyby a špatná rozhodnutí.)

Prostě těch, co nás budou mít rádi pro to, jací jsme a dokud nebude váznout komunikace, zůstanou s námi navždy.

A má oblíbená:

Agápé.

Je to všeobjímající, všespalující Láska k lidem, živým tvorům a celkově ke světu.

Lidé, kteří tuto lásku znají, a žijí Jí, jsou šťastní.

I když je venku chladno a sněží třeba i v Dubnu, nebo se na nás mračí autorita (rodič, učitel, šéf, chcete-li).

V agápé je štěstí, každým okamžikem Našeho života, protože víme, že Svět, čas a paměť nás učí.

Je dobré poznat Agápé. Alespoň jednou.

Pak budeme možná trochu chytřejší.



A přikládám jednoho svého Anděla.


moc slov Oslabuje Moc slov

14. dubna 2017 v 13:24 | ShadowArtist |  Vyrobené
Můžete si mluvit, můžete radit, můžete chrlit nápady, ale vaši identitu, vlastnosti a charakter utvářejí stejně jenom činy. Práce.
Něco hmatatelného. Opravdového.
Proto se čas od času moudrý člověk rozhodne, že přestane mluvit, tvořit slova a věty, přestane radit ostatním, i když možná ví, co je pro ně nejlepší.
Začne více naslouchat, více pracovat jinak.
A pak se teprv jeho osobnost projeví. A možná zmoudří víc.
Já mlčet neumím.
Zatím.
Jen už nemám odpovědi na všechno, co člověk vypustí z úst.
Ono mu to třeba jednou dojde.
A tak pracuji. Možná beze smyslu, bez očekávání uznání.
Hlavně jde o pocit naplnění, ne?

Třeba tyto šaty.

IV Temný rytíř

13. dubna 2017 v 20:28 | ShadowArtist |  Kreslené
Nejednou se zamilujeme.
Do lidí, do postav z komiksů, do lidí, co milují postavy z komiksů.
A pak si je tak nějak spojíme dohromady.
Já našla temného rytíře.
Ale on mne ne.
Nevadí.
Alespoň si na něj vzpomenu pokaždé, když nebe zastíní černá křídla hrdinného netopýra.

A taky ho umím trochu nakreslit.















III

11. dubna 2017 v 22:17 | ShadowArtist |  Kreslené
Vháníme temnotu.


Otvíráme své náruče v tranzoidních rituálech a rozevíráme srdce. A černá energie proudí.
Padá z nebe v dlouhých tenkých kouřových chapadlech a my se jí nebráníme. Nemůžeme. Mnohdy ji ani nevnímáme.
Přesto tu je a ničí. Kalí zdravý zrak (rozum) a plete duši.
Nazýváme jí Obětování.
Pro Milované. Pro peníze. Pro krásu. Efektivitu.
Pro čas.

A pak jsme nešťastní.
Pak umíráme.

II. Slovo

11. dubna 2017 v 12:57 | ShadowArtist |  Kreslené

Nejen díky očím tvoříme. Je to souhra nálad, emocí, literatury, která Vám popisuje skutečnost a jak věci fungují, a pak vznikají dokonce hmotné věci. Produkty. Ale pak zjistíte, že všechno je jinak.

každý den.

Radši nad tím moc nepřemýšlet :D



Teď mám slovo Já

11. dubna 2017 v 0:18 | ShadowArtist |  Kreslené
Mám slovo i Obraz.

Mám kupu obrazů a vidění.
Jen nevím odkud jsou a proč.
Tak je zhmotňuji. A pak nevím, co s nimi.
Tak se tu s Vámi o ně podělím.

Na začátku bylo světlo..Nebo ne?

10. dubna 2017 v 23:34 | ShadowArtist
První článek nikdo nečte.
Tohle je zkušební článek.
Zkušební článek je ještě normální a vzhledem k ostatním i smysluplný.
A to je vše.
Ještě zde přidám nějaké umění.
(Jestli se tomu tak dá nazývat)